Bergen-Belsen a květiny - obrazy Ceiji Stojkové
Přežila koncentrační tábory v Osvětimi a Bergen-Belsenu. Po válce se vrátila do Rakouska, kde však její etnická skupina byla i nadále diskriminována. Od konce 80. let minulého století píše, maluje a věnuje se i hudbě. Ceija Stojková je první romskou ženou žijící v Rakousku, která s vyprávěním o svém nelehkém osudu vystoupila na veřejnosti. Její působivé obrazy jsou nyní vystaveny v Židovském muzeu ve Vídni.
Ceija Stojková se narodila 23. května 1933 v Kraubarthu v rakouském Štýrsku jako páté z šesti dětí. Rodiče patřili k romské rodině kočovných Lovárů z Burgenlandu. V roce 1941 byla rodina deportována do Osvětimi, Ceija pak odtud byla spolu s matkou a tetou převezena do ženského tábora v Ravensbrücku, osvobození se dožila v táboře Bergen-Belsen. Kromě ní přežila z rodiny čítající přes 200 příslušníků holocaust již jen její matka a čtyři sourozenci. Po návratu do Rakouska se Stojkovi vrátili k původnímu kočovnému způsobu života, na okraji společnosti a v zemi, kde Romové byli obyvatelstvem i úřady nadále diskriminováni.
O svém utrpení a přežití i o likvidaci rakouských Romů a Sintiů během druhé světové války napsala Ceija Stojková autobiografickou knihu Žijeme v utajení, která vyšla v Rakousku v roce 1988. Výraz svým tíživým zážitkům a životním zkušenostem dává Stojková i prostřednictvím obrazů. Dílo jedenasedmdesátileté autodidaktky je na jedné straně charakteristické děsem z lidské brutality a hlubokým smutkem nad zavražděnými, na druhé straně však vyzařuje také silnou energii a radost ze života, plnou vzpomínek na nevázanou existenci na cestách a na krásy přírody a života. Při malování, jemuž se začala věnovat až v roce 1989, používá Ceija Stojková všechny materiály, které se jí zrovna dostanou pod ruku: školní sešity, kartony či dopisnice, na nichž pracuje s akrylovými či olejovými barvami nebo s tuší. Ceija Stojková maluje obrazy, které poukazují na krutý a smutný svět, zároveň však vnímají a zrcadlí i jeho nádheru. Obě tyto základní polohy jejího díla lze sledovat na výstavě ve vídeňském Židovském muzeu, která je vůbec první expozicí tohoto muzea věnovanou příslušnici rakouské etnické skupiny, jejíž osud, kultura a tradice zůstávaly dosud spíše opomíjeny.
Stojkovi, v celé Evropě proslulí jakožto významná umělecká rodina (Ceijin bratr Karl maloval a psal, spisovatelem a navíc hudebníkem je i její bratr Mongo), patří ke skupině olašských Romů nazývaných Lovárové ("koňští handlíři", - maď. ló "kůň" + plurál přípony činitelských jmen /-ari/). Lovárové přišli na území dnešního Rakouska v polovině 19. století z Maďarska a Slovenska (druhá vlna následovala během maďarského povstání v roce 1956). Jejich hlavní způsob obživy představoval především obchod s koňmi na území dnešního severního Burgenlandu. Od roku 1909 postupovaly úřady proti romských skupinám s extrémní tvrdostí: na základě platných zákonů měli být Romové buď donuceni k usídlení, anebo vyhnáni. Úřady jim odebraly vozy a tažná zvířata, aby jim zabránily v kočování. Koně a osly si pak Romové mohli zakoupit jen s policejním povolením. Lepší životní podmínky nečekaly Romy ani po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Rakouské republiky. Genocidě v nacistických koncentračních lágrech předcházela dlouhodobá stigmatizace, diskriminace a posléze i ničení romských osad (v roce 1936 byla ve Vídni klerofašistickým stavovským státem založeno "Ústředí pro boj proti cikánství"). Z Romů přeživších holocaust se do burgenlandských vesnic vrátilo jen několik málo osob. Převážná většina se pokusila uchytit ve Vídni a zčásti se vrátila též k mobilnímu zaměstnání (obchod s textilem či použitým zbožím).
Lovárové nebyli často úřady druhé republiky uznáváni jakožto oběti nacistického bezpráví, odškodnění a pomoc poskytovaná jiným skupinám postižených jim byla dlouhou dobu odpírána. O změnu v povědomí veřejnosti se zasloužili jako pamětníci mimo jiné též sourozenci Stojkovi, a to nejen svými publikacemi o křivdách spáchaných na romském obyvatelstvu Rakouska, ale také soustavným vystupováním na veřejnosti, v rozhlase a ve školách. Jejich svědectví podstatným způsobem přispívá k vytváření nezkresleného povědomí o minulosti, prohlubování tolerance a upevňování demokracie.
Výstava "ceija stojková. život!" probíhá od 2. prosince 2004 do 6. března 2005 v Muzeu Judenplatz ve Vídni. Otevřena je denně kromě soboty od 10 do 18 hodin, v pátek do 14 hodin. Základní vstupné 3 eura, zlevněné 1,50 eur. Další informace najdete zde.
