Divadelní bilance 2023: Prokletý klaun Houellebecq i globalizovaná kuchyň aneb Co letos nadchlo divadelní kritiky

6. prosinec 2023

Jaké styčné body lze nalézt mezi zdramatizovanou korespondencí Michela Houellebecqa a Bernarda-Henri Lévyho v inscenaci Veřejní nepřátelé, adaptací hry Arnolda Weskera Kuchyň, situované do prostor bývalé restaurace, či přepisu Tramvaje do stanice Touha Tennessee Williamse do jazyka současného tance? Podle našich recenzentů patří k tomu nejlepšímu, co se letos na domácí divadelní scéně urodilo.

S blížícím se koncem roku jsme oslovili naše spolupracovníky z řad divadelních kritiků, aby vyzdvihli inscenace, které na ně letos nejvíce zapůsobili. Anketa zahrnula bilance šesti odborníků, jejichž hlasy ve vysílání Mozaiky pravidelně reflektují dění na divadle. Přinášíme vám přehled nejlepších inscenací tohoto roku jejich očima (byť si jsme vědomi, že výčet nemusí být kompletní, ježto nás některé premiéry stále ještě čekají).

Marcela Magdová

  • Fatamorgana (Paweł Sakowicz & kol.) – Studio Hrdinů
    Vrcholně estetizující chápání scénické tvorby, kde se s těly a zevnějškem performerů snoubí světelný, prostorový a zvukový design. Z minima akce se člověku doslova točí hlava.

Hana Strejčková

  • Tramvaj do stanice Touha – Dekkadancers (Jatka78), režie Arthur Pita
    Inscenace hostujícího režiséra a choreografa Arthura Pity je svým provedením vitálním dílem, stvrzujícím svou kvalitu umnou dramaturgií, variabilní scénografií, autorskou hudbou, vyrovnanými výkony. Celkově emocemi nahuštěné dílo, které se nezdráhá otevírat soudobá témata v dobovém ukotvení dramatické předlohy Tennessee Williamse.
  • F*cking Beautiful Spring – Spitfire Company (Ponec), režie Petr Boháč
    Intimní, komorní, emocionální drama, kde zásadní je symbióza světelné kompozice a pohybové složky. Zážitkové zpracování závažného tématu – sami, a přesto spolu.

Jana Soprová

  • Invisible III. / Iris (Iris Kristeková, Miřenka Čechová) – Tantehorse (Palác Akropolis), režie Miřenka Čechová
    S vhledem do bolavých míst duše vypráví Iris Kristeková o svém nelehkém osudu a ožehavých celospolečenských tématech. To vše s nadhledem stand-up, pomocí písní i pohybových kreací.
  • Brácha (Simon Gray) – Divadlo Ungelt, režie Pavel Ondruch
    Klasický milostný příběh jedné ženy mezi dvěma muži, do detailu herecky propracovaný všemi třemi představiteli (Marek Němec, Igor Orozovič a Veronika Khek-Kubařová) tak, že se diváků osobně dotýká.

Vladimír Mikulka

Pavla Bergmannová

  • Otec (Florian Zeller) – Divadlo Petra Bezruče, režie Jan Holec
    Intimní inscenace působivě zpracovává vážné téma stařecké demence. Diváky zaujme koncentrovaný výkon Norberta Lichého v titulní roli, který věrohodně a až s překvapivou křehkostí zachycuje rozličné proměny svého nemocného hrdiny. Neméně fascinující je ale i důmyslné zapojení ostatních divadelních složek a prostředků, skrze něž režisér Jan Holec účelně buduje paralelu mezi vyobrazením dané choroby a metaforou nemocné společnosti, ze které s vytrácející se pamětí mizí i skutečné hodnoty.
  • Opilí (Ivan Vyrypajev) – Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Anna Davidová
    Na běžné situaci náhodného setkávání několika opilců během jedné noci režisérka Anna Davidová s výraznou expresí zachycuje eticky rozloženou společnost, ze které se vytratila komunikace, víra a úcta jednoho k druhému… Společnost, která už zjevně jen tak snadno nevystřízliví. Panoptikální situace vhodně umocňuje nejen scénografie Evy Jiřikovské a hudba Ivana Achera, ale především soustředěné herecké výkony, které leckdy připomenou spíše náročné taneční kreace či klaunské výstupy. Slovácké divadlo svým divákům rozhodně nepředkládá lehký titul, ale citlivý a vnímavý divák se může dočkat silného zásahu přímo do srdce.
  • Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník (Peter Galdík, Tomáš Jarkovský) – Divadla Drak / Bratislavské bábkové divadlo, režie Šimon Spišák, Jakub Vašíček
    Česko-slovenský koprodukční projekt na střetu dvou ikonických postav zastupujících Čechy a Slováky – tedy kašpárka a zbojníka Jánošíka – konfrontuje naše národní povahy, reflektuje historické spolužití a především rozchod, k jehož 30. výročí odkazuje. Kvality a univerzální přesahy inscenace, která nabízí řadu otázek k zamyšlení, umocňuje hravé a funkční užití celého spektra divadelních prostředků, v němž se mísí rozmanité loutkářské techniky s kvalitními hereckými výkony v poloze činoherní i pěvecké. A především přináší humor, byť mnohdy velmi cynický…

Luboš Mareček

  • Opilí (Ivan Vyrypajev) – Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Anna Davidová
    Inscenace v režii Anny Davidové strhne publikum nápaditou prací s náladou a emocemi, pohybovou i mluvní stylizací, hudbou, výpravou a zejména přesnými hereckými výkony celého kolektivu.
  • Feminista (Marek Šindelka) – Národní divadlo Brno (Divadlo Reduta), režie Aminata Keita
    Činohra brněnského Národního divadla připravila nezvykle silný titul, který se logicky protne s diváckým zájmem o téma, jež aktuálně víří společností (toxická atmosféra na uměleckých akademiích  zneužívání moci a diskriminace na nejrůznější způsob). Ve fungující konjunkci brilantního textu, nápadité režie a působivých výkonů vidím bytostně aktuální a mimořádně sdělné divadlo, které vzbudí kontroverze a stane se diváckým magnetem, ať jste si podobnou akademickou bažinou prošli osobně, nebo jen zvenčí přihlížíte.
  • Lhář (Pierre Corneille) – Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo), režie Aminata Keita
    Režisérka Aminata Keita inscenuje Lháře s moderním nádechem, aniž by jakkoliv vykloubila či obešla originální text a jeho dramatickou architekturu. Hlavní předností je skvělé vedení herců. Protagonista Viktor Kuzník předvádí jeden z nejsytějších ústředních výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl. Mladý herec na jevišti předvádí neutuchající proud grimas, posunků, energické práce s tělem a obdivuhodné pohotovosti. Takto nějak má vypadat dnešní balení klasické komedie ve verších.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.