Divadelní bilance 2023: Prokletý klaun Houellebecq i globalizovaná kuchyň aneb Co letos nadchlo divadelní kritiky

S blížícím se koncem roku jsme oslovili naše spolupracovníky z řad divadelních kritiků, aby vyzdvihli inscenace, které na ně letos nejvíce zapůsobili. Anketa zahrnula bilance šesti odborníků, jejichž hlasy ve vysílání Mozaiky pravidelně reflektují dění na divadle. Přinášíme vám přehled nejlepších inscenací tohoto roku jejich očima (byť si jsme vědomi, že výčet nemusí být kompletní, ježto nás některé premiéry stále ještě čekají).

Marcela Magdová

• Veřejní nepřátelé (Michel Houellebecq, Bernard-Henri Lévy, Jan Mikulášek, Dora Štědroňová) – Divadlo Na zábradlí, režie Jan Mikulášek
  Strhující výkony Miloslava Königa a Václava Vašáka v roli prokletých intelektuálů/klaunů dneška, jež vyrůstají z režijně-dramaturgického precizovaného zázemí a výtvarného důvtipu, vytváří mrazivě úchvatnou podívanou.

• Fatamorgana (Paweł Sakowicz & kol.) – Studio Hrdinů
  Vrcholně estetizující chápání scénické tvorby, kde se s těly a zevnějškem performerů snoubí světelný, prostorový a zvukový design. Z minima akce se člověku doslova točí hlava.

Hana Strejčková

• Tramvaj do stanice Touha – Dekkadancers (Jatka78), režie Arthur Pita
  Inscenace hostujícího režiséra a choreografa Arthura Pity je svým provedením vitálním dílem, stvrzujícím svou kvalitu umnou dramaturgií, variabilní scénografií, autorskou hudbou, vyrovnanými výkony. Celkově emocemi nahuštěné dílo, které se nezdráhá otevírat soudobá témata v dobovém ukotvení dramatické předlohy Tennessee Williamse.

• F*cking Beautiful Spring – Spitfire Company (Ponec), režie Petr Boháč
  Intimní, komorní, emocionální drama, kde zásadní je symbióza světelné kompozice a pohybové složky. Zážitkové zpracování závažného tématu – sami, a přesto spolu.

Jana Soprová

• Kuchyň (Arnold Wesker) – Městská divadla pražská, (3Kino Art Pasáž v domě U Nováků), režie Michal Dočekal
  Pozoruhodný remake hry ze 60. let minulého století, zobrazující globalizaci světa. Díky spolupráci s DAMU (obsazení celého ročníku činoherního herectví včetně pedagogů) a ukrajinskými umělci vznikla živá, aktuální inscenace, vhodně zasazená do netypického prostoru bývalé jídelny.

• Invisible III. / Iris (Iris Kristeková, Miřenka Čechová) – Tantehorse (Palác Akropolis), režie Miřenka Čechová
  S vhledem do bolavých míst duše vypráví Iris Kristeková o svém nelehkém osudu a ožehavých celospolečenských tématech. To vše s nadhledem stand-up, pomocí písní i pohybových kreací.

• Brácha (Simon Gray) – Divadlo Ungelt, režie Pavel Ondruch
  Klasický milostný příběh jedné ženy mezi dvěma muži, do detailu herecky propracovaný všemi třemi představiteli (Marek Němec, Igor Orozovič a Veronika Khek-Kubařová) tak, že se diváků osobně dotýká.

Vladimír Mikulka

• Bakchantky (Eurípidés) – Národní divadlo (Stavovské divadlo), režie Jan Frič
  Režisér Jan Frič dokázal proměnit klasický text v mrazivý, nejednoznačný a zároveň výstižný obraz současnosti – bez ideologizování, banální názornosti i prvoplánových aktualizací.

• O Pavlovi (Daňa Horáková, Anna Klimešová, Petr Erbes) – Divadlo Na zábradlí, režie Anna Klimešová
  Divadelní adaptaci se paradoxně lépe než knižní předloze samotné podařilo vystihnout smutnou grotesknost vztahu, ve kterém partneři nedokáží žít spolu, ani se pořádně rozejít. To vše je korunováno velkým výkonem Anežky Kubátové v roli Dani Horákové.

Pavla Bergmannová

• Otec (Florian Zeller) – Divadlo Petra Bezruče, režie Jan Holec
  Intimní inscenace působivě zpracovává vážné téma stařecké demence. Diváky zaujme koncentrovaný výkon Norberta Lichého v titulní roli, který věrohodně a až s překvapivou křehkostí zachycuje rozličné proměny svého nemocného hrdiny. Neméně fascinující je ale i důmyslné zapojení ostatních divadelních složek a prostředků, skrze něž režisér Jan Holec účelně buduje paralelu mezi vyobrazením dané choroby a metaforou nemocné společnosti, ze které s vytrácející se pamětí mizí i skutečné hodnoty.

• Opilí (Ivan Vyrypajev) – Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Anna Davidová
  Na běžné situaci náhodného setkávání několika opilců během jedné noci režisérka Anna Davidová s výraznou expresí zachycuje eticky rozloženou společnost, ze které se vytratila komunikace, víra a úcta jednoho k druhému… Společnost, která už zjevně jen tak snadno nevystřízliví. Panoptikální situace vhodně umocňuje nejen scénografie Evy Jiřikovské a hudba Ivana Achera, ale především soustředěné herecké výkony, které leckdy připomenou spíše náročné taneční kreace či klaunské výstupy. Slovácké divadlo svým divákům rozhodně nepředkládá lehký titul, ale citlivý a vnímavý divák se může dočkat silného zásahu přímo do srdce.

• Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník (Peter Galdík, Tomáš Jarkovský) – Divadla Drak / Bratislavské bábkové divadlo, režie Šimon Spišák, Jakub Vašíček
  Česko-slovenský koprodukční projekt na střetu dvou ikonických postav zastupujících Čechy a Slováky – tedy kašpárka a zbojníka Jánošíka – konfrontuje naše národní povahy, reflektuje historické spolužití a především rozchod, k jehož 30. výročí odkazuje. Kvality a univerzální přesahy inscenace, která nabízí řadu otázek k zamyšlení, umocňuje hravé a funkční užití celého spektra divadelních prostředků, v němž se mísí rozmanité loutkářské techniky s kvalitními hereckými výkony v poloze činoherní i pěvecké. A především přináší humor, byť mnohdy velmi cynický…

Luboš Mareček

• Opilí (Ivan Vyrypajev) – Slovácké divadlo Uherské Hradiště, režie Anna Davidová
  Inscenace v režii Anny Davidové strhne publikum nápaditou prací s náladou a emocemi, pohybovou i mluvní stylizací, hudbou, výpravou a zejména přesnými hereckými výkony celého kolektivu.

• Feminista (Marek Šindelka) – Národní divadlo Brno (Divadlo Reduta), režie Aminata Keita
  Činohra brněnského Národního divadla připravila nezvykle silný titul, který se logicky protne s diváckým zájmem o téma, jež aktuálně víří společností (toxická atmosféra na uměleckých akademiích – zneužívání moci a diskriminace na nejrůznější způsob). Ve fungující konjunkci brilantního textu, nápadité režie a působivých výkonů vidím bytostně aktuální a mimořádně sdělné divadlo, které vzbudí kontroverze a stane se diváckým magnetem, ať jste si podobnou akademickou bažinou prošli osobně, nebo jen zvenčí přihlížíte.

• Lhář (Pierre Corneille) – Národní divadlo Brno (Mahenovo divadlo), režie Aminata Keita
  Režisérka Aminata Keita inscenuje Lháře s moderním nádechem, aniž by jakkoliv vykloubila či obešla originální text a jeho dramatickou architekturu. Hlavní předností je skvělé vedení herců. Protagonista Viktor Kuzník předvádí jeden z nejsytějších ústředních výkonů, jaké jsem za poslední dobu viděl. Mladý herec na jevišti předvádí neutuchající proud grimas, posunků, energické práce s tělem a obdivuhodné pohotovosti. Takto nějak má vypadat dnešní balení klasické komedie ve verších.