Henrik Ibsen: Domeček pro panenky (Nora)

Letos v březnu je tomu právě 190 let, kdy se narodil norský dramatik a básník Henrik Ibsen. „Muž, který umístil Norsko na kulturní mapu světa.“ „Spisovatel, který vrátil dramatickému žánru jeho bývalou vážnost.“ „Řím moderního dramatu – všechny cesty vedou od něj a k němu“.  To je jen několik poklon, které složili Henriku Ibsenovi divadelní historici a teoretikové, když chtěli postihnout jeho místo v dějinách evropského moderního dramatu.

Svým životem a především svou tvorbou obsáhl Ibsen celou druhou polovinu 19. století a jak napsal překladatel a znalec jeho díla František Fröhlich – jeho hry „svou dobu nejen pasivně odrážejí, ale také rozhodným a nepominutelným způsobem ovlivňují a spoluvytvářejí.“

O tento bezprostřední dopad jistě Ibsenovi šlo, především jeho společensko-kritická dramata jako by měla přímo za cíl otevírat témata k veřejné diskuzi a polemice. Mnohá z témat, která Ibsen v plné rozporuplnosti nastolil, zůstávají aktuální i dnes – ať už je to otázka vnitřní svobody a nezávislosti na společenských konvencích a cena, kterou za takovou svobodu člověk platí, konfrontace jedince s pevným mravním řádem, se zkorumpovaným pokryteckým maloměstem či znepokojivé napětí, do něhož se u Ibsenových postav dostává lidská racionalita s démony z minulosti a podvědomí.

K nejuváděnějším Ibsenovým hrám patří Nora (Domeček pro panenky) z roku 1879, která mu přinesla bez nadsázky světový věhlas. Děj se odehrává během vánočních svátků v rodině Helmerových. Do manželského soužití Nory a Thorvalda dramaticky zasáhne prozrazení Nořina dávného podvodu, kterého se dopustila v manželově zájmu. Následné události dovedou Noru k poznání vlastní trpké reality. Uvědomí si, že je pro svého manžela pouhou panenkou a jejich svazek není skutečným vztahem, ale jen hrou. Aby našla sebe samu, rozhodne se Nora opustit manžela i rodinu a odchází.

Způsob, jakým Henrik Ibsen nahlédl instituci manželství a postavení ženy v něm, budil opakovaně velké pobouření publika, při německém uvedení si diváci dokonce vyžádali změnu závěru hry. A přestože od Ibsenových dob bylo k tématu ženské emancipace řečeno a napsáno mnohé, Nora se pořád hraje, protože otázka nakolik člověk žije svůj život pravdivě, zůstává aktuální i nadále.