Hermann Broch: Vyprávění služky Zerlíny

26. prosinec 2017
03243436.jpeg

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Strhující příběh lásky, žárlivosti a pomsty s Ninou Divíškovou v hlavní roli. Variace na motivy donjuanovského mýtu on-line k poslechu do pondělí 1. ledna 2018.

Literární odkaz si po smrti autora často začne žít životem, který spisovatel nepředvídal. Důkazem může být i dílo významného rakouského romanopisce a esejisty Hermanna Brocha. V roce 1931 napsal pro divadlo hru Rozhřešení, kterou dnes ovšem znají spíš literární badatelé. Mnohem dravěji než postavy sociálního dramatu z časů hospodářské krize vtrhla na německy mluvící jeviště služebná Zerlína z povídkového románu Nevinní. Vyprávění služky, která rekapituluje velkou milostnou baladu svého života, je hereckou příležitostí, jakých nebude v divadelní literatuře nikdy dost.

V Brochově novele zaklepe stará služka na dveře pokoje mladého obchodníka s diamanty, pana A., který se usadil v podnájmu Zerlíniny paní, baronky Elvíry. Z ospalého mladíka učiní zprvu nedobrovolného posluchače svého životního příběhu – milostného vzplanutí k prostopášnému panu von Junovi, o jehož zájem soupeřila s vlastní paní.

V rozhlasové úpravě se Zerlína obrací přímo na posluchače, dovolává se jeho účasti i soudu. Znovu prožívá své dávné milostné triumfy, aby se vzápětí přiznala k ubohosti jejich konců. Cítíme Zerlíninu marnou snahu pochopit skutečný smysl prožitého příběhu. A vidíme, jak pokřivená je podoba spravedlnosti, kterou se služka snaží v příběhu svých pánů alespoň zpětně nastolit.

Brochovu moderní podobu donjuanovského mýtu, na který upomínají nejen jména postav (Elvíra, von Juna, Zerlína), poprvé uvedlo na české jeviště Divadlo za branou II v roce 1992 s Věrou Kubánkovou, či Bohumilou Dolejšovou v hlavní roli. Pro rozhlasovou inscenaci Hany Kofránkové vznikl v roce 2011 nový překlad Vratislava Slezáka, do role služky Zerlíny obsadila režisérka  Ninu Divíškovou.

V hlavní roli: Nina Divíšková

Překlad: Vratislav Slezák
Rozhlasová úprava a dramaturgie: Renata Venclová
Hudba: Jiří Pazour
Režie: Hana Kofránková

Natočeno v roce 2011.

Spustit audio
autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura, Renata Venclová