Jaromír Typlt: Máme amputovanou obrovskou část čtenářských schopností

Na autorských knihách spolupracoval Jaromír Typlt s grafikem Janem Měřičkou nebo s fotografem Viktorem Kopaszem a radiofonické realizace vznikají za pomoci skladatele Michala Rataje nebo zvukového designéra Ladislava Železného. Těmto pokusům zaměřit se na roviny v textu, které nejsou na papíře vždycky zřetelné, říká Typlt oživování poezie. „Hledám způsob, jak v pravou chvíli říct věc pravým způsobem: aby byla uvěřitelná a překvapivá, ale zároveň aby zůstala originální.“

Současný způsob četby je mnohem plošší než před 150 lety, třeba schopnost rozeznávat rytmus a jeho významy.

Současná česká literatura má podle Jaromíra Typlta hodně co dohánět zvláště ve vztahu k tradici. Posledních patnáct dvacet let považuje za dobu velkého zapomnění. „Vědomí souvislostí přestává být důležité. Někdo přijde s obrovskou revolucí – a přitom dělá věci, které se před čtyřiceti lety dělaly čistěji, vytříbeněji, promyšleněji, obezřetněji.“

Doba Googlu přinesla obrovské zapomnění.

Poezie v dnešním světě není něčím, co by přitahovalo zvýšenou pozornost, ale přesto Jaromír Typlt považuje její postavení v české společnosti za ponižující. Závažnost situace dokládá na tom, že u nás nemáme plnohodnotný mezinárodní festival poezie, který měl možnost poznat ve Frankfurtu, Krakově, Vilniusu, Tbilisi nebo třeba v Limě. „Třeba v Německu mají až záviděníhodný systém stipendií, městských cen a festivalů, který autory nenechá padnout do naprosté okrajovosti a bezvýznamnosti.“

Pozvání českého básníka do Holandska nebo Portugalska by mělo předpokládat, že budeme mít zájem o pozvání holandského nebo portugalského básníka k nám.

A jaká je role poezie v dnešním světě a k čemu ji potřebujeme? Možná by stačilo, kdybychom si uvědomili, že nám nabízí jedinečnou zkušenost, kterou jsme jinde nezažili.