Marek Trizuljak: Krajina na Hané je plná barevných kontrastů. Jako když se procházíte obrazy
Vltavské cesty ve Vizitce tentokrát vedly do Seničky u Litovle, kde žije a tvoří výtvarník, sklář a básník Marek Trizuljak. Narodil se v Bratislavě, dnes ale jeho srdce tluče pro Hanou, kam se přestěhoval za svou ženou. „Když se dnes odkudkoliv vracím a uvidím Svatý Kopeček se žlutým barokním chrámem, vím, že jsem doma,“ řekl v rozhovoru s Michalem Burešem.
„V těchto dnech píšu úvahy, publikuju v některých časopisech, připravuju návrhy vitráží do kostela v Bratislavě, který se modernizuje. Podobná práce mě čeká v Luhačovicích, kde postavili nový dřevěný kostel. Mám tam dělat reliéfy křížové cesty. Je v tom myšlenka jemnosti, prožitku, který je silný a tragický, ale zároveň i nadějný,“ nastiňuje své plány Marek Trizuljak.
S Michalem Burešem vystoupali nad ves, k malému remízku s výhledem na Svatý Kopeček u Olomouce, Litovel a další hanácká města a dědiny. Společnost jim dělali ptáci, divoké višně, borovice a habry a také horkovzdušný balón zvolna plynoucí nad krajinou.
A právě o ní byla řeč. „Rovina je jen zdánlivě jednotvárná,“ říká šestašedesátiletý rodák z Bratislavy, který dětství prožil v ateliéru vonícím barvami. „Je podobná paletě, s níž jsem si v dětství hrával u mámy. Miloval jsem a dodnes miluju kontrasty. Haná je jich plná: žluť polí, čerň lesa, modř nebe a běloba oblaků. Jako když se procházíte obrazy.“
Sklo jsem si zamiloval
Psal se rok 1968 a Marek Trizuljak se rozhodl studovat střední sklářskou školu v Železném Brodě. „Já si nikdy neliboval v konfliktech a sporech, jsem spíš pro hledání smíru. Rodiče byli nejdřív proti tomu, abych odešel z rodného domu, ale pak se smír dostavil a já na severu Čech prožil mimořádná, až iniciační léta. Byla to umělecká průmyslovka zaměřená na sklářství. Ten obor jsem si doslova zamiloval,“ vzpomíná.
Pak následovala pražská Akademie výtvarných umění v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka, kde poznal svou ženu. Když na začátku 80. let zdědila po svých příbuzných statek právě v Seničce, ocitl se na Hané s ní. Poznal tak Hanou, která byla kolektivizovaná a normalizovaná.
„Lidé tu byli uzavření, bojácní, dlouho trvalo, než jsme si na sebe zvykli. O umělcích z Unie výtvarných umělců Olomoucka to platilo dvojnásob. Se ženou jsme dlouho žili na okraji, ale měl jsem čas na tvorbu a hlavně na procházky krajinou, kterou jsem si postupně zamiloval. Když se dnes odkudkoliv vracím a uvidím Svatý Kopeček se žlutým barokním chrámem, vím, že jsem doma.“
Jedna z básní Marka Trizuljaka
Léto
horký dech země a nebe
přesto
snad někoho uvnitř zebe
v poli kombajny a oblak prachu
z dálky zvoní od kostela Magdaleny Máří
pod prahem jsou zrnka touhy
snění
nenaděju se a bude září
Ve Vizitce mluvil Marek Trizuljak také o fotografování, které vnímá jako nástroj deníkových záznamů, a recitoval i vlastní básně. V roce 1992 vydal pod názvem Dotyky a tušenia ve spolupráci s bratislavským nakladatelstvím Nové Město právě sbírku básní a fotek. Spolupracoval na přípravě a organizaci mezinárodních výstavních projektů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.