Pod titulem Rakouský bude Český rozhlas Vltava po celý rok 2017 uvádět literární, dramatické, publicistické, dokumentární a hudební pořady, věnované kultuře, umění a historii Rakouska a také vztahům této země s českou společností a kulturu dnes i v minulosti. K tomuto projektu přistupujeme po obdobných prezentacích italské, francouzské, španělské a anglické kultury a jazyka.

Tento projekt chystáme s vědomím dějinných, kulturních a také lidských souvislostí našich dvou národů, které tři sta let žily ve společném státě, což zanechalo nesmazatelnou stopu v naší paměti. Rakousko zaujímá v dějinách, ale i v současnosti České republiky velmi ojedinělé místo. V programových záměrech stanice Vltava po roce 1989 je vědomí česko-rakouské vzájemnosti zřejmé, a to nejen v soustavném uvádění rakouské hudby a literatury, informováním o rakouských kulturních událostech v našem vysílání, ale také například v realizaci celodenního vysílání o evropské kulturní metropoli Vídni v roce 1995. Při přípravě těchto projektů jsme spolupracovali s rakouskými institucemi působícími u nás.

Prezentace kulturních statků našeho jižního souseda bude mít své vrcholy, ze kterých vybíráme: četby na pokračování z próz Roberta Musila Muž bez vlastností, Martina Pollacka Americký císař, Hermanna Brocha Pokušitel, Roberta Menasseho Čelem vzad, Franze Werfela Zpronevěřené nebe; portréty prozaiků Josefa Hasslingera, Daniela Kehlmanna, Berty Zuckerkandlové, Thomase Bernharda, Ingeborg Bachmannové a básníka Georgu Traklovi.

V jednání je uvedení premiérového nastudování rozhlasových her Elfriede Jelinekové nebo Händla Klause. Chystáme uvedení celé řady hudebních skvostů, například hned 2. ledna v programové řadě Koncertní sezona zazní Haydnovo oratorium Stvoření. Připravujme české verze dokumentů z produkce ORF, natáčení kulturního „bedekru" mapujícího památky a významná historická místa nebo zařazení pořadů, které reflektující společnou česko–rakouskou historii a pokoušejí se sbližovat někdy rozdílná stanoviska a interpretace dějinných událostí. Pozornost budeme věnovat „evropskému výročí" Marie Terezie (13.5.1717) a také postavě Přemysla Otakara II. – prvního sjednotitele zemí rakouských a českých.

Hodláme se také podrobně věnovat rakouskému umění a kultuře přelomu 19. a 20. století, kdy se v dílech vídeňských umělců a myslitelů Vídeň stala jakousi laboratoří nastupujícího století (Freud, Klimt, Kokoschka, Loos, Schnitzler, Schönberg, Berg).

Páteří Rakouského roku budou tradiční komponované desetiminutové pořady. V lednu každý všední den budeme vysílat dvacetidílný seriál o dějinách rakouské kinematografie Dálnice a polní cesty rakouského filmu. V únoru film vystřídají příběhy Čechů ve Vídni.

V týdnu od 2. ledna zahajujeme v rámci Rakouského roku tři hudební cykly: v řadě Trylek odvysíláme pět dílů cyklu Čakan v hudbě rakouského biedermeieru, v sobotu dopoledne se posluchači mohou vydat na první Hudební procházku Vídní s Vlastou Reittererovou a na sobotní večer uvedení Straussova Cikánského barona otevře „seriál" dvanácti operetních večerů.

Zvláštní pozornost budeme věnovat české roli ve formování vídeňské kultury, osudům českých umělců v Rakousku. V čase monarchie byla Vídeň považována za „největší české město". Na konci 19. století v ní žilo přibližně sto tisíc našich krajanů. Některé neoficiální prameny však uváděly až půl milionu Moravanů a Čechů. Podunajská říše se rozpadla, ale Rakušané a Češi jsou si i nadále „souzeni".

Ve třicátých letech se Praha stala aspoň na čas bezpečným místem pro Rakušany, kteří prchali před nacismem. Po únoru 1948 a po srpnu 1968 využili rakouskou pohostinnost a svobodu zase Češi.