Petr Vizina: Umělecký podfuk století

Slavný obraz anonymního britského tvůrce Banksyho tu nejprve vydražili za více než milion liber. Hned poté obraz dívky s balonkem, k překvapení osazenstva aukční síně, projel skartovačkou umístěnou ve spodní části rámu obrazu.

Kdo je Banksy, to se už od počátku 90. let daří utajit, což přičítám hlavně britskému smyslu pro diskrétnost. Ani bulvární krysy, kterým jindy není zatěžko neúnavně čmuchat kolem celebrit a prošmejdit i pytle s jejich odpadky, v případě Banksyho prostě nechtějí kazit legraci. Banksy je vtipný a podvratný, což jsou přesně ty kvality, které má správný bulvární tisk mít.

Petr Vizina: My, lidé z pohraničí

Zastavili jsme v té pohraniční vsi v hospodě pár desítek metrů od bývalé čáry na něco k pití.

Navíc krysa je, společně s opicí, policajtem, vojákem nebo dítětem, v Banksyho tvorbě oblíbenou postavou. Je proti válce, nespravedlnostem systému, proti surovostem globalizovaného kapitalismu, ale přitom stále nad věcí a vtipný, jako ty dvě gangsterské postavy z Tarantinovy filmové série Pulp Fiction, jimž Banksy místo pistolí přimaloval banány.

Jeho anonymní malby se objevily na posvátných místech jakým je Betlém, i v londýnské City, kterou protéká pohádkové bohatství dnešního světa. Vždy ve jménu slabšího, opomíjeného, který má na své straně jen vlastní sny o budoucnosti, jako to děvče s rudým balonkem ve tvaru srdce, což je ten obraz, který hned po dražbě sežvýkala rafinovaně ukrytá skartovačka. Banksy by nejspíš chtěl být každý. Já určitě a možná že i vy.

Už teď se mluví o tom, jestli je skartovačka zabudovaná v rámu Banksyho obrazu největším uměleckým podfukem století. Je, nebo není? A co třeba ty pohádkově bohaté galerie na Blízkém východě, které z peněz za ropu financují nákupy nejvybranějšího starého evropského umění, zatímco o pár set kilometrů dál hynou lidi ve válečném konfliktu a další živoří mimo své domovy?

Petr Vizina: Na ramenou tichých obrů

Strhla se večer debata, kdy je správný věk na to číst Kanta. Nad hrobem, ušklíbne se dcera, a je mi jasné, z koho si tu utahuje.

Není to podfuk, když si vezmeme, že umění má člověka naopak vést k citlivosti vůči světu? Není to podfuk, když se evropští obchodníci s uměním zajímají víc o galerie v Abú Dhabí, kde je vystavený da Vinciho Spasitel světa, loni pořízený za 450 milionů dolarů, než o tu malou holku s balonkem, která možná žije v utečeneckém táboře v Sýrii, Turecku nebo Jordánsku, tedy nedaleko odtud, jen den cesty autem? Co na to skutečný Salvator Mundi, ten Spasitel světa?

„Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu / indickejm dětem hlad nezaženu / zabloudil jsem lhostejností / nevím jak najít cestu zpět,“ zpíval kdysi písničkář Vladimír Merta a je to možná nejpřesnější komentář ke vztahu bídy tohoto světa a okázalosti dnešního trhu s uměním. Člověk má při tom pomyšlení chuť věřit, že se Banksyho obraz po dražbě za milion liber studem skutečně zničil sám.

Jenže, a tu to máme, anonymní umělec Banksy si nehraje na spasitele, což je další sympatická vlastnost, kvůli níž jej, počítám, v Británii doposud nikdo nevyzradil. Tento svět trpí únavou ze svých spasitelů, z jejich plánů na záchranu, v nichž není milimetr prostoru pro absurditu ani humor, tedy pro základní charakteristiky lidské situace.

Petr Vizina: Jakej šel, takovou potkal

Dobré ráno! A jakej jde, takovou potká, píše Karel Šiktanc v jedné ze svých nejnovějších básní ve sbírce Ubírati se.

Nevím, jak se na to dívá skutečný Spasitel světa, ale mám dojem, že Banksy se zmíněnou dražbou v aukční síni Sotheby's pobavil - obraz dívky s balonkem totiž po zásahu skartovačky ještě nabyl na ceně, která se nyní odhaduje až ke dvěma milionům liber.

A pokud jde o skutečného Spasitele světa, podle všeho by nehledal viníky kdesi mimo nás. Dokonce ani mimo nás, kteří o tom Banksyho komentáři ke světu bohatých galeristů a chudých holek s balonkem teď alespoň přemýšlíme. Každý z nás je totiž tak trochu Banksy a zároveň účastník, strojvůdce a podílník na ničivém systému, který Banksy svou skartovačkou v aukční síni paroduje.