Plot jedovatější než soused. Který keř je jedovatý jen lehce a který významně?
Živý plot z jedovatých keřů, to zní jako protimluv. Ale pravdou je, že do takzvaných živých plotů občas vysazujeme keře, jejichž plody bychom rozhodně neměli ochutnávat. Většina z nich nechutná ani ptákům. Jedovatost souseda se mnohdy dá potlačit zjištěním, že máme nějaké společné zájmy. Nad jedovatostí keřů vyzrajeme tím, že o nich budeme mít dostatek informací. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář:
„Začneme lehce jedovatými a skončíme opravdu významně jedovatou dřevinou.
Pámelník bílý (Symphoricarpos albus)
Běžný keř do živých plotů je vítanou pastvou pro včely od června do prvních mrazů. Kvete na vyzrálých nových výhonech, takže i po tvrdém seříznutí se nejpozději koncem léta či na podzim objeví květy lákající nektarem.
Keře se posléze obalí bílými (narůžovělými) plody, „praskačkami“. Je to jedna z mála zábav na vycházce v zimě. Házet kuličky na zem a šlapat po nich. Ale neochutnávejte je. Obsahují látky ze skupiny saponinů a jeden alkaloid, chelidonin. Na vyvolání otravy by dítě těch kuliček muselo sníst nejspíše hrst. Takže když si děti olíznou lepkavé ruce od prasklých plodů pámelníku, nic se jim nemůže stát. Velké množství by mohlo vyvolat bolesti břicha, zvracení, chelidonin má ve větší dávce účinky podobné morfinu, může vyvolat částečnou zmatenost.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)
Známý, nejspíše dominující druh pokud jde o délku živých plotů v ČR. Plot z ptačího zobu může být vysoký třeba jen půl metru, ale když se nechá růst volně, přesáhne metry nejméně tři (maximálně pět metrů). Patří do stejné čeledi jako olivovník, na rozdíl od něho má plody nejedlé.
Bobule ptačího zobu obsahují glykosidy a saponiny, specifické pro tento druh – ligustrosid, ligustron, ligustrin. Při pozření většího množství plodů může dojít k zvracení a průjmům. Kdyby se stalo, že se děti pustí do ptačího zobu (ono ani ptactvo ho nezobe, keře září plody – bobulemi – prakticky celou zimu), a nebude je nic nutit ke zvracení, musíme ho vyvolat, aby se organizmus plodů co nejrychleji zbavil. Podobně musíme jednat i v případě, že by se nám potomstvo pustilo do plodů ptačího zobu vejčitolistého (Ligustrum ovalifolium).
Kaliny rod Viburnum
Kaliny bychom mohli rozdělit na opadavé a neopadavé.
Z těch prvních zakládáme ploty volné, minimálně tvarované, vysoké do čtyř metrů. Kalina obecná (Viburnum opulus), kalina tušalaj, mají jedovaté listy a kůru, s velkou pravděpodobností i plody. Nic je totiž nežere, na keřích máme plody ze tří sezon. Čerstvé, napůl seschlé z loňska a suché, černé, z roku předchozího. Zmizí, jedině když přijdou větry s přívalovými dešti, kroupy, v zimě sníh a významný mráz (pod – 20 °C).
Že by někdo jedl kůru nebo listy, to je nepravděpodobné, ale při pozření plodů může dojít ke zvracení, průjmům. Pokud by se něco takového přihodilo a dotčená osoba by nejevila známky nucení ke zvracení, měli bychom ho vyvolat.
Stálezelené kalina vrásčitolistá (Viburnum rhitidophylum) a u nás pěstovaný kříženec s listy menšími Viburnum pragense obsahují v rostlině stejné látky jako druhy opadavé, kumariny, glykosidy, třísloviny, triterpenické kyseliny a další látky povahy škodlivé pro náš trávicí trakt.
Jedovatost jehličnanů
Asi nejjedovatější položkou do živého plotu je tis.
Tis červený (Taxus baccata)
Rostliny řízkované, tedy vegetativně množené, obyčejně vytvářejí keře. Semenáčky rostou jako strom. Tis je dřevina jednopohlavná, dvoudomá. Takže jeden osamělý keř může nějak kvést, ale když to bude samičí rostlina, vyrostou na ní červené bobule jen v případě, že vzduchem přilétne pyl ze vzdálených samčích rostlin. Je tedy dřevinou větrosnubnou.
Jediné, co je na tisu jedlé, je červený míšek obalující semeno. Když vám bude ta červená, lepivá, sladká hmota chutnat, semena musíte vždycky vyplivnout!!! Je to dost nebezpečné ochutnávání, raději to nezkoušejte. Směs jedovatých látek obsažených v tisu se nazývá taxin. Vedle nich je v jehlicích i trocha kyanogenních sloučenin. Ještě jedovatější, než ten náš evropský, je tis japonský (Taxus cuspidata).
Člověk, který pozře něco tisu, začne zhruba hodinu po tom cítit nevolnost, zvrací, trpí průjmem, rozšiřují se mu zorničky, tep a dech po počátečním zrychlení zpomaluje, klesá krevní tlak, otrava může skončit zástavou dechu a srdce.
Dá se říct, že je docela zázrak, že se případů otrav tisem objevuje minimálně, prakticky o nich neslyšíme, i když tisů máme okolo sebe velké množství. Jak samčích, tak i samičích rostlin. Jsou i ve školkách, školních zařízeních. Nejspíše to bude i tím, že ve školních zařízeních máme kvalifikovaný personál, který děti před nebezpečím pozření tisu varuje.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
