Rozhovor se Semjonem Byčkovem, novým šéfdirigentem České filharmonie

Čtyřiašedesátiletý Američan ruského původu filharmonii povede po zesnulém Jiřím Bělohlávkovi. Semjon Byčkov byl jmenován šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie od sezony 2018/2019. Orchestru se současně ujmou také dva hlavní hostující dirigenti - Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.

Byčkov se narodil v Leningradě, dnešním Petrohradě, v roce 1952 a první dirigentské zkušenosti získal už za studií ve svých 19 letech. V roce 1975 emigroval do Spojených států, kde později získal americké občanství. Během dosavadní kariéry dirigoval téměř všechny významné orchestry světa, jako jsou například Berlínská a Vídeňská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr nebo Newyorská filharmonie. Od minulé sezony je jedním z hostujících dirigentů České filharmonie, a zároveň ředitelem Čajkovského projektu, v jehož rámci orchestr realizuje audio nahrávky pro label Decca.

O nástupci Jiřího Bělohlávka, který zemřel letos 31. května ve věku 71 let, se spekulovalo poslední čtyři měsíce. Podle slov svého generálního ředitele České filharmonie Davida Marečka bylo nutné v této nelehké situaci zajistit zejména kontinuitu.

Semyon Byčkov je v pořadí dvanáctým šéfdirigentem České filharmonie a v pořadí čtvrtým zahraničním umělcem na tomto postu. Co ho přimělo k tomu nabídku z Prahy přijmout?

S Českou Filharmonií spolupracujete v poslední době pravidelně. Co vás přimělo k tomu přijmout post šéfdirigenta?

Víte, tento orchestr je opravdový poklad, který má mimořádnou tradici. A ta je ve dnešní době velmi důležitá. Nepotkal jsem dosud ve světě nikoho, kdo by mluvil o České filharmonii, o městě Praha, o této zemi, a neměl oči rozzářené krásou. Krásou, kterou dává vaše země a její kultura celému světu. Kdybych byl houslista, měl bych sen, že bych chtěl hrát jen na stradivárky. Těchto nástrojů je dnes opravdu málo a jsou nesmírně vzácné, stejně tak jako je jen velmi málo vyvoleným, kteří mají to obrovské privilegium a mohou na ně hrát. Česká filharmonie je orchestr, který je právě takovými stradivárkami.

Budete s Českou filharmonií pracovat v dramaturgických intencích vašeho předchůdce Jiřího Bělohlávka? Nebo chcete přijít s něčím zásadně novým?

Víte, nejsem ten, kdo dělá inovace. Myslím inovace za každou cenu.  Je ale nevyhnutelné, že každý umělec je zcela odlišnou a autentickou entitou. A zároveň jsou zde určité věci, které vytváří jistou pevnou vazbu a tato vazba je něco, co tvoří základ, jakousi DNA. Jiří Bělohlávek zdědil orchestr, který ve své době poprvé dirigoval samotný Antonín Dvořák. A poté Rafael Kubelík, Václav Talich, Karel Ančerl, Václav Neumann…  A já jsem teď dědic Jiřího Bělohlávka i všech jeho předchůdců… Je zde tedy určitá DNA, která tvoří základ, ale k té je nutné přidávat něco osobního, autentického… Příchodem rozdílných osobností se to celé obohacuje…

Jaké tedy budou vaše dramaturgické/repertoárové priority?

Myslím si, že repertoár tohoto orchestru, repertoár všech orchestrů musí být velmi rozmanitý. Orchestr jako je Česká filharmonie, je reprezentantem národní tradice, tedy reprezentantem ryze české hudby, která se zrodila ve vaší zemi. A je tedy zcela přirozené, že je nutné chránit a bránit tuto tradici. Je ale také přirozené, a funguje to tak ve všech národech, že každý hudebník se chce čas od času vymanit z této tendence… Že chce zkrátka opustit vlastní hranice a žít na chvíli i jinou hudbou… Proto je logické, že repertoár České filharmonie musí být opravdu pestrý… Proto bych chtěl, aby každý hudebník i každý posluchač mohl najít v repertoáru České filharmonie hudbu, která je mu blízká… A to mohou být skladby Mozarta, Stravinského nebo i skladby zcela současné. Musíme se tedy zabývat i hudbou, která vzniká dnes… 

Houslistka Janine Jansen a dirigent Semjon Byčkov s Českou filharmonií

Hodláte tedy jít také cestou zadávání objednávek světových premiér skladeb českých autorů?

Zcela jistě. Je to jedna z výzev, které před námi stojí. Je to jedna z otázek, které společně s vedením orchestru diskutujeme, a určitě na podobné projekty dojde…

Hlavními hostujícími dirigenty budou Jakub Hrůša a Tomáš Netopil. Jak s nimi vycházíte?

Přirozeně velice dobře, a díky tomu jsme také schopni vytvořit jednu velkou rodinu. Věřím, že se nám to podaří a velmi se na to těším. Oba dva pocházejí z této země, mají s Českou filharmonií zkušenosti a mají i u hráčů respekt. To považuji za klíčové. Když kývli na to, že budeme tvořit společný tým, souhlasí tedy i s uměleckou vizí, která bude naplňována na kolektivní bázi. V jejím rámci si každý bude moci plnit osobní sny, které pak, věřím, obohatí i historii tohoto orchestru.

Čtěte takéTruchlení nad starým mistrem a hledání Bělohlávkova nástupce

Česká filharmonie se v poslední době začíná výrazněji prosazovat i v mezinárodním kontextu. Jak hodláte zahraniční aktivity tělesa rozšiřovat?

Myslím si, a zároveň už i pozoruji, že tento orchestr má na celém světě otevřené dveře. Je už jen otázka víceméně krátkého času, kdy budeme moci zveřejnit kompletní program příští sezóny. A ta bude obsahovat pro nás opravdu extrémně důležité turné. K tomu se jedná o dalších projektech v budoucích sezónách. Mohu vás ujistit, že se jméno České filharmonie bude i v mezinárodním kontextu stále častěji skloňovat.

Až dokončíte s Českou filharmonií „Čajkovského projekt“, co bude následovat?

Vím, co bude následovat, ale ještě vám to nemohu říct. A to proto, že je nejprve nutné úspěšně dokončit projekt, který máme rozpracovaný. Bude to opět velmi důležité nahrávání, které bude mít nejen pro orchestr velkou váhu, a věřím, že nebudete zklamaní.

Říká nový šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov. 

Koncertní mistr tělesa, Jiří Vodička k příchodu Semjona Byčkova do čela orchestru: