Vídeň, někdejší město Židů
Do konce letošního října je ve vídeňském Židovském muzeu otevřena výstava Vídeň, město Židů. Na základě obrovského množství materiálů a informací podává přehled o osobnostech židovského původu, které se významným způsobem podílely na politickém, společenském, vědeckém i kulturním životě Vídně v období mezi světovými válkami.
V době první rakouské republiky (1918-1938) představovali vídeňští Židé po Varšavě největší židovskou komunitu v Evropě. Tvořili významný segment obyvatelstva, zdaleka ne však homogenní skupinu: stejně jako ostatní obyvatelé rakouské metropole patřili i tamější Židé k různým sociálním vrstvám a politickým uskupením. Zčásti byli zbožní a věrní tradici, zčásti se náboženství a dědictví otců odcizili.
Výstava "Vídeň, město Židů - svět tety Joleschové" představuje široké a členité spektrum vídeňského židovstva v době jeho posledního rozkvětu v celkem jedenadvaceti zastávkách, věnovaných významným událostem, osobnostem či obecněji aspektům tehdejšího života města. Vzniká tak panoramatický obraz, který sahá od chudinských obydlí židovského štetlu, kde nalezli útočiště ortodoxní Židé z Haliče, přes kavárny bohémů a místa setkávání intelektuální elity, až po kanceláře zastupitelstva tzv. Rudé Vídně a salony pokrokového měšťanstva.
Návštěvník výstavy se seznamuje s židovskými osobnostmi, které se významným způsobem zapsaly do historie města i šířeji do dějin obecně. Například městský radní pro finance Hugo Breitner vytvořil ve 20. letech minulého století základy pro sociální bytovou výstavbu, Otto Glöckel vyvinul nové výchovné modely, Julius Tandler reformoval vídeňské zdravotnictví. Výstava dokumentuje založení moderní sociologie Paulem Lazarsfeldem a Marií Jahodovou, stejně jako roli Sigmunda Freuda pro vědecký výzkum sexuality, jehož pendantem na poli bulvární literatury se staly tehdy nesmírně populární romány Hugo Bettauera. Karl Kraus v konfrontaci s agresivním dobovým žurnalismem v osobě Imre Bekessyho, Arnold Schönberg a jeho kompozice dvanácti tónů, role Židů v literatuře, nakladatelstvích, kabaretu a divadle (Max Reinhardt vedl od roku 1923 Divadlo v Josefově), filmu a tanci, nová galerie Otto Kallira ve svém významu pro tehdejší umění - to vše a ti všichni dokládají to, co v roce 1933 napsal historik Hans Tietze: "Bez Židů by Vídeň nebyla, čím je."
Podle sčítání obyvatelstva z roku 1923 žilo ve Vídni přesně 201 513 Židů (v celém Rakousku jich bylo 220 208). Ve zprávě o činnosti v letech 1933-1936 zaznamenává izraelitská náboženská obec 95 vídeňských synagog, které mohly poskytnout místo celkem 29 200 věřícím. Podíl Židů - těch, kteří se organizovali v izraelitské náboženské obci - na celkovém počtu obyvatelstva na začátku první světové války prudce stoupl a v prvním desetiletí po skončení války činil 10,8 procent (ve Vídni kolem poloviny 19. století čítala přitom vídeňská Židovská obec méně než deset tisíc členů). Do města proudili uprchlíci z východních provincií rozbité monarchie, kteří Židy usedlé ve Vídni obohatili o prvek archaického židovství. Přidružili se k řemeslníkům, obchodníkům, intelektuálům, umělcům, právníkům, lékařům i blahobytným měšťanům. Židé ve Vídni v době mezi oběma světovými válkami tak patřili k nejrůznějším vrstvám společnosti. Byli mezi nimi žebráci i dobrodinci, mecenáši i příživníci, spekulanti i podvedení, estéti i neomalení tlučhubové, básníci, malíři a skladatelé, političtí rebelové, sociální reformátoři a intelektuální buřiči, zbožní mudrci i smělí učenci. Ti všichni utvářeli tvář města, které se na krátkou dobu stalo evropským centrem diaspory.
Výstava "Wien, Stadt der Juden - Die Welt der Tante Jolesch" probíhá od 19. května do 31. října 2004 v Židovském muzeu ve Vídni. Jüdisches Museum Wien sídlí v Dorotheergasse 11 v 1. vídeňském obvodu. Otevřeno je od neděle do pátku od 10 do 18 hodin, ve čtvrtek až do 20 hodin. Vstupné činí 5 eur, zlevněné vstupné 2,90 eur. Podrobné informace k výstavě a doprovodnému programu jsou k dispozici na této internetové adrese.
