Výstava: Eutanazie dětí ve Vídni 1940-1945
Neblahá kapitola v historii vídeňské medicíny se stala předmětem intenzivního bádání v Rakousku teprve v posledních letech. O vraždění postižených nebo takzvaně těžko vychovatelných dětí informuje výstava ve Vídeňském městském a zemském archivu.
V létě 1940 bylo v areálu vídeňské léčebny Am Steinhof zřízeno oddělení určené k zabíjení dětí. Od září 1940 do dubna 1945 tu přišlo o život kolem 780 dětí a mladistvých. Nad pavilonem se nacházela nervová klinika pro děti, kde se na dětech prováděly lékařské experimenty. Pokud tyto pokusy na živém dítěti už neměly žádný užitek, byli "pacienti" přeloženi do pavilonu XV a tam zavražděni. Zabité děti pak ovšem byly i nadále medicínsky "zhodnocovány" - byly jim například vyjímány mozky k dalšímu zkoumání.
Výstava Vídeňského městského a zemského archivu dokumentuje nejen vraždění dětí v době války, ale odkrývá i další zneužívání obětí, které se pod pláštíkem vědeckého výzkumu táhlo až do 70. let minulého století. Preparáty byly po dlouhá desetiletí skladovány a dále zkoumány. Teprve v roce 2002 byly pozůstatky dětských obětí eutanazie uloženy do symbolického hrobu na vídeňském Ústředním hřbitově.
Pachatelé pokusů i vražd dětí z doby nacionálního socialismu jsou většinou známi. To však neplatí o dětech, které tehdy byly zabity. Často jedinými zdroji informací o dětských obětech jsou chorobopisy, které v roce 1945 unikly nařízení zlikvidovat všechny přitěžující dokumenty. Výstava ve vídeňském archivu potrvá až do konce letošního roku.
