Letní kurz dějin českého divadla (slyšených rozhlasem)
Anton Pavlovič Čechov: Ivanov
Za další lekcí Letního kurzu dějin českého divadla se vypravíme do Plzně. Dlouhá léta tam činoherní soubor formoval režisér Ota Ševčík. A právě studiovou rekonstrukci jeho inscenace Čechovovy hry Ivanov nabídneme v našem cyklu. Hlavní roli „újezdního Hamleta“ si v roce 1986 zahrál Ivo Gübel. On-line k poslechu do 24. srpna 2018.
„Je nutné, aby na jevišti bylo všechno právě tak složité a právě tak jednoduché jako v životě. Lidé obědvají, a zatímco obědvají, rozhoduje se možná o jejich budoucím štěstí nebo jsou jejich životy na pokraji zhroucení,“ napsal o svých hrách Anton Pavlovič Čechov. A skutečně toto neustálé napětí mezi banalitou a osudovostí patří k základním vlastnostem jeho her. Nejinak je tomu v jeho rané hře Ivanov (1887), které se přezdívá příběh újezdního Hamleta. Drama má už všechny typické znaky pozdějších děl velkého znalce lidské psychiky.
Ota Ševčík
S jistou dávkou nadsázky by se dalo říct, že pokud od roku 1960 potřeboval některý z českých filmových režisérů obsadit postavu německého původu, či dokonce příslušníka SS, obrátil se na Otu Ševčíka. Právě v roce 1960 si zahrál drobnou roli německého vězně ve filmu Přežil jsem svou smrt a o tři později postavu zběha ve slavném filmu Smrt si říká Engelchen. Na sklonku kariéry ho pak Zdeněk Troška přehrál do role trochu komických padouchů. Mnozí diváci Princezny ze mlejna tak netuší, že na plátně sledují jednoho z nejlepších a také nejpilnějších divadelních režisérů. Ševčíkův záběr byl obdivuhodný - režíroval opery, operety, muzikály, komedie i tragédie, působil na mnoha českých scénách. Jeho jméno je ale spojeno především s Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde působil jako umělecký šéf v letech 1971-1980 a 1982-1989.
Přeložil Leoš Suchařípa
Rozhlasová úprava Johana Kudláčková
Hudba Petr Mandel
Dramaturg Jan Vedral
Režie Oto Ševčík
Účinkují Ivo Gübel, Marta Šolcová, Jaroslav Konečný, Radek Kolesa, Libuše Holečková, Bára Štěpánová, Antonín Procházka, Jindra Brendlová, Jan Jánský, Tomáš Šolc, Netta Deborská, Jindřich Kout, Ilona Vaňková), Martin Velda a Miloslav Krejsa
Natočeno v roce 1986.
Ota Ševčík (23. 10. 1931 - 25. 2. 2003) se narodil jako Richard Ott v Karviné v téměř německé rodině: matka byla rodilá Němka a otec německy mluvící Slovák ze Spiše. Studoval německé školy a jen díky stáří otce a nemoci matky nebyl po skončení druhé světové války odsunut do Německa. Čechem se stal, jak sám rád říkával "ze záliby". Ostatně nikdy se neustálila forma jeho křestního jména a v divadelních programech tak můžete narazit na její nejrůznější podoby. V polovině 50. let absolvoval činoherní režii na brněnské JAMU, poté působil pět let v německém Vesnickém divadle. Odtud už jeho kroky vedly do plzeňského divadla Josefa Kajetána Tyla. Hostoval nebo pracoval ale v divadlech po celé republice, za všechny jmenujme Národní divadlo Brno a Divadlo pod Palmovkou, (kde také zastával funkci uměleckého šéfa), dále Realistické divadlo, Divadlo v Řeznické, Divadlo ABC, Hudební divadlo Karlín a Národní divadlo. Jeho režie se vyznačovaly především důkladnou prací s hercem a precizním výkladem, kdy každá složka inscenace, výtvarná, hudební a hlavně herecká měla svůj jasně daný význam. Z inscenací dlužno připomenout Goethova Urfausta, Amadea Petera Shaffera, muzikál Hello Dolly, Shakespearova Coriolana, Lermontovovu Maškarádu, Sofoklova Oidipa vladaře, Dámu od Maxima Georgese Feyedeaua nebo úspěšné dramatizace, ke kterým patří Dostojevského Idiot a Zločin a trest či Tolstého Příběh koně. Uměl pracovat i na komorních scénách - velmi svěže a originálně působily v devadesátých letech jeho dvě inscenace „velkých čísel“ hudebního divadla na miniaturním jevišti Divadla v Řeznické – Hello Dolly a Polská krev. Významnou stopu zanechal Ota Ševčík také v Českém rozhlase a to jako režisér i jako herec. Režijně je tu podepsán kromě pod uváděnou inscenací Ivanova také pod Lessingovou Mínou z Bernhelmu, Goldoniho Benátskou vdovičkou, Červenou kalinou Vasilije Šukšina, či pod dokumentární hrou Pražské impromptu pana Gustava M. Jako herec se objevil mimo jiné v rozhlasovém nastudování Šrámkova Stříbrného větru, nebo v komedii Mlsání britského autora Mela Calmana, kde si zahrál atypickou roli Štrúdlu.
Do širšího povědomí se ale Ota Ševčík zapsal opravdu jako filmový herec. Jak už bylo řečeno, díky svým bilingvním schopnostem, výjimečnému vzhledu i hlasu byl často obsazován do rolí záporných hrdinů či cizinců. Objevil se ve snímcích Smrt si říká Engelchen, Sedm havranů, Balada o narození, Markéta Lazarová, Dny zrady, Božská Ema, z novějších filmů jmenujme Der Lebensborn - pramen života, Princezna ze mlejna nebo filmový muzikál Rebelové. Často ho využívaly také zahraniční produkce. Ota Ševčík byl pověstný svým divokým temperamentem, schopným aktivovat a motivovat herce, svou zarputilostí, perfekcionalismem a taky mladickým elánem, který si udržoval až do konce svých dnů. Pedagogicky působil na pražské HAMU, kde učil operní režii a jak sám říkal, mezi své studenty chodil nejenom učit, ale taky se nabít jejich energií.
Ivo Gübel
Postava Nikolaje Ivanova, muže, který se ztratil ve svém životě, patří k nejvýznamějším rolím herce Iva Gübela. Pocházel z herecké rodiny, jeho rodiči byli herci Ivo Gübel (1921-1988) a Marie Marešová (1922-2003), po matce byl prasynovcem slavného Františka Kováříka. Studium herectví na pražské DAMU ukončil v roce 1974 a následně získal angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Zůstal zde patnáct let, během kterých se vypracoval v přední hereckou osobnost této scény. Jeho schopnosti nejlépe dokládá právě výkon v titulní roli Čechovovy hry.
Koncem osmdesátých let přešel Ivo Gübel do Prahy, do v Divadla E. F. Buriana, později patřil k hereckému souboru Divadla Ká. Tam působil do roku 1995. Ivan Gübel zemřel náhle 4. července 1999 ve věku nedožitých 47 let.
Souhrnou informaci o plzeňské činohře najdete ZDE.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
