Slovensko zažívá v oblasti kultury temné období, ale film je na vzestupu, říká režisér Michal Kunes Kováč
Poslední noc společného Československa, federální rodina, která se schází k silvestrovskému večírku, a odhalení, že otec (a dědeček) udával Státní bezpečnosti. To jsou kulisy slovenského filmu A máme, co jsme chtěli. Ve filmu to trochu česko-slovensky jiskří, ale spor o usvědčeného udavače doslova plane. To vše v podání skvělé česko-slovenské herecké sestavy pod vedením režiséra Michala Kunese Kováče.
Zápletka snímku vychází ze skutečných událostí. „Situace odhaleného udavače byla horší, než našeho filmového hrdiny. Rodina ho odsoudila a dožil ve své garsonce sám, bez jakékoliv komunikace se svými blízkými,“ odhaluje režisér předlohu scénáře filmu. Zdůrazňuje přitom, že neodsuzuje ani neodpouští, „pouze“ natočil film o konkrétní situaci v jedné rodině. „Pokud má přijít nějaké odpuštění, nějaká katarze, je třeba o věcech mluvit – a rodině je říct. Tajemství kazí vztahy. A když o tom či onom nikdo neví, je to tajemství. A břemeno, které si s sebou člověk vleče,“ soudí.
Ve filmu se hodně soustředil na vztah otec – syn. „Situace, kdy syn přijde za otcem a začne ho lynčovat kvůli něčemu, co jim rozbilo vztah, co mu jako chlapci rozbilo celý život, mě zajímala. Je to až antické: obyčejný člověk bojuje proti velkému zlu, proti mocnému režimu, a všechno tohle prolíná až do současnosti, do roku 2024. A navíc příběh naší filmové rodiny je pro mě analogií rozdělení Československa na dvě samostatné republiky,“ vyznává se Kováč.
Film pojal důsledně jako československý, mluví se v něm oběma jazyky a žádná kopie snímku neobsahuje titulky. „Myslím si, že když si rozuměli herci, budou rozumět i diváci. Na Slovenskou nebyl s češtinou na plátně problém; věřím, že ani tady v Česku nebude problém se slovenštinou,“ doufá filmař. Světlou budoucnost vidí i v dalším rozkvětu česko-slovenské kulturní spolupráce. „Na Slovensku teď prožíváme, co se týče kultury a její reprezentace, velmi temné období, ale doufám, že brzy pomine, oklepeme se, a půjdeme dál. Ovšem slovenský film pořád roste! Točí se tu hodně filmů, točí se dobré filmy, a existuje spousta česko-slovenských koprodukcí. Náš trh je malý, váš trh taky, ale společně to zvládáme v pohodě,“ raduje se režisér filmu A máme, co jsme chtěli Michal Kunes Kováč.
Filmová kritička Alice Aronová ve vltavské Mozaice film příliš nepochválila, ovšem jeho téma je každopádně silné, a je důležité se k němu vracet. A ke kvalitě snímku: spíše než scénář (například scéna, kdy si celá rodina čte u stolu jednotlivé listy spisu StB, je opravdu působivá) vadí méně kvalitní filmové zpracování. Pomohlo by věnovat více času a péče obrazovému pojetí a střihu.
Související
-
Nejvíc šancí na sošky Českého lva má snímek Bratři. Získal celkem 15 nominací
Počin režiséra Tomáše Mašína může získat ocenění v nejprestižnějších kategoriích Nejlepší film, Nejlepší režie a Nejlepší scénář.
-
Vztahy mezi manželi Stodolovými jsme objevovali skrze naše vlastní vztahy, říká režisér Petr Hátle
Do kin přichází film s prostým, ale všeříkajícím názvem: Manželé Stodolovi. Zrůdné vrahy hrají Lucie Žáčková a Jan Hájek. A hrají je skvěle.
-
Přišla, zůstala, zvítězila. Nejlepší český snímek roku 2023 je podle filmových kritiků Přišla v noci
Snímek obdržel i cenu za režii a cenu pro nejlepší herečku, kterou získala Simona Peková za roli Valerie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.